Pokud jste rozklikli tento článek, jste s největší pravděpodobností skuteční začátečníci v nošení a hledáte první informace. A já vám gratuluji, že jste se dostali právě sem. Protože tady se nedočtete nepodložené nesmysly ani zbytečná pravidla, která se v nosícím světě každý rok trochu mění (ano, i zde jsou různé módní vlny). Dozvíte se jen to podstatné, ověřitelné a pokud možno konstantní. Tak, jak bych si to před mnoha lety přála slyšet já.

Nejdůležitější informace, kterou vám o nošení chci říct, že je fyziologické, tedy z biologického hlediska normální. Představte si to tak, že nošení dětí je součástí naší lidské historie až do pravěku, až do doby, kdy se na planetě objevil první člověk moudrý (homo sapiens). Je fyziologické tak jako chůze nebo sex. Naše děti, stejně jako my, dospělí, jsme na nošení od přírody vybaveni. Z tohoto pohledu je tedy nošení bezpečné, stejně jako třeba ta zmíněná chůze. 

Samozřejmě i při nošení je vhodné dodržovat určitá pravidla. Nemusíme se ale obávat, že svými neohrabanými začátky napácháme nějaké škody. Příroda totiž nepočítá s tím, že jsou rodiče dokonalí tvorové, kteří svou péči zvládají přesně podle posledních příruček nebo ještě lépe. Kdyby tomu tak bylo, lidstvo by vymřelo. V jedné knize jsem našla citát od neurologa, který říkal doslova: „děti jsou stvořeny tak, aby dobře prospívaly v průměrné péči průměrných rodičů“. Tento citát se týkal optimálního vývoje dětského mozku, ale můžeme jej klidně vztáhnout i k tomu nošení a obecně k manipulaci s dítětem.  Proto se uvolněme a zaměřme na miminko.
 
V dnešní době (článek píšu v roce 2020) jsme už překonali mnohé předsudky a děti většinou nosíme vertikálně a to i novorozence. V roce 2004, kdy jsem nosila svou nejstarší dceru, panovala vůči této poloze obava. Nošení v šátcích bylo tehdy v našem prostoru poměrně nové, ergonomická nosítka neexistovala. Vycházelo se z představy, že malé miminko se může dobře vyvíjet poloze v horizontální poloze. Dnes už je díky internetu dostupná spousta odborných článků, která tuto obavu vyvrací a poukazuje na to, že lidské děti byly po většinu lidské historie výhradně nošeny, většinou právě v této vertikální poloze. Děti mají dokonce reflexy, které prozrazují, že původně se v této vertikální poloze také kojily. Tyto naše biologické vlastnosti jsou v současnosti překryty vrstvou kulturních zvyklostí, mezi které patří i kočárky, samostatné dětské postýlky nebo třeba hygienicky čisté podlahy. Většina z těchto vymožeností ovšem našim předkům nebyla dostupná, a tak nám nezbývá než přijmout, že lidské děti jsou biologicky stvořeny spíše pro péči, která jim jako jediná byla dostupná po statisíce let. Tedy pro nošení na těle rodičů. Je vlastně spíše s podivem, že nám v těch postýlkách a kočárcích vydrží a prospívají.

V článcích o nošení se dočtete hodně pravidel, v diskuzích nosících rodičů ještě více. Ale těch opravdu důležitých základních pravidel, je jen pár.

1) Obecná bezpečnost. Podobná, jako když dítě přenášíte na rukou. Boty a oblečení volíme takové, abychom nezakopli, dáváme si pozor, na co šlapeme, necpeme se k otevřenému ohni, nevěnujeme se nepřiměřeným aktivitám – rozumíme si jak to myslím? Většina těchto varování je dnes už podrobně vypsána na všech nosících pomůckách. S dítětem jednáme přiměřeně jemně a opatrně. Není z porcelánu a snese ve skutečnosti lecjaké zacházení, přesto něžnost a laskavost je takový základ.

2) Vidím dítěti na tvář. Tohle platí zejména u novorozenců a maličkých dětí, i když se to ne vždy lehce dodržuje. Dříve byla velká snaha neustále zajišťovat hlavičku různými pomůckami, kapucami, pruhy šátku apod. Dnes ale víme, že aby dítě bylo nošeno bezpečně, musí mít hlavně možnost s hlavičkou pohybovat. To, že dítě může pohybovat hlavou, je základní předpoklad pro dobré dýchání.
 Ve zvýšené míře to platí u dětí s nízkou porodní hmotností a nedonošených dětí. Proto hlavičku neznehybňujeme, děláme jí pouze přiměřenou oporu.

 3) Poloha miminka. Tento bod zahrnuje vlastně několik věcí, které při nošení řešíme. Malé miminko nemá být příliš nízko, právě proto, abychom o něm měli dobrý přehled (viz bod 2). Doporučuje se, aby byla hlavička v místě, kde ji můžete dobře políbit. Dále je dobré nosítko nebo šátek dobře dotáhnout. Začátečníci se toho zpočátku obávají, takže jednou z nejčastějších chyb je v počátcích příliš povolené nosítko nebo šátek. A v neposlední řadě by miminko mělo mít pokrčené nožky jako žabka, někdy se tomu říká M pozice. Základní pravidlo zní, že kolena by měla být ve stejné výšce nebo raději o něco málo výš, než zadeček. Mezi nosícími rodiči se pro to vžil název správné podsazení.

poloha nožiček a podsazení v šátku a ergonomickém nosítku

Chci ale znovu zdůraznit, nemějte z toho obavy. To, že miminko navážete jednou níž a jednou výš, že nebude mít nožky podsazené jako na obrázku v příručce nebo na fotce chytré paní z instagramu, to v žádném případě neznamená, že nosíte špatně. Ani dokonalá souměrnost není příliš biologická a žádoucí je hlavně v těch návodech (a kdo je někdy fotil, jako třeba já, ten vám může něco popovídat o tom, jak těžké je docílit souměrnosti na fotce s živým miminkem), v životě se jí pouze přibližujeme. Vraťme se k tomu mému oblíbenému citátu:  Děti jsou stvořeny k tomu, aby dobře prospívaly v průměrné péči průměrných rodičů.