Tak tuhle větu jsem slýchala v posledních patnácti letech pravidelně od různých klientek a klientů. Na úvod musím říct, že nejsem pejskařka a věnuji se už nějaký ten pátek poradenství v nošení, které je úzce spjato s porozumění potřebám novorozenců. Takže mi bylo vždycky trochu líto, že lidi řešili primárně potřeby pejska a teprve přes ně se dostávali k potřebám dítěte. Aspoň se mi to tak zdálo. Jenže onten postup má svou logiku. Ti lidé pejska mají a jeho potřeby jsou jim srozumitelné. Miminko teprve čekají a o jeho potřebách z vlastní zkušenosti neví nic.  A víte co, pro mnohé to vlastně byla výhra. Protože díky nutnosti venčit svého čtyřnohého svěřence zažili cekem brzo všechny benefity nošení. Při svižné chůzi jejich miminko bylo klidné, brzy usínalo. Nemuseli přemýšlet o tom, zda je nošení zdravé nebo zda se jejich miminko nošením nerozmazlí. Nemuseli řešit všechny tyto typické argumenty dnešní doby, protože to nošení potřebovali z ryze praktických důvodů. A tak nějak je to vlastně s nošením potomků v lidské historii už několik stovek tisíc let.
Nedávno si naše rodina taky pořídila pejska. Máme to tedy obráceně, nejdříve jsme poznali, jaké je to vychovávat děti a teď vychováváme psa. A zjistila jsem, že to má něco společného - kdo to nezkusil, netuší o co jde…
A tak jsem se rozhodla, že posbírám zkušenosti nosících a venčících rodičů a dám je sem pohromadě jako inspiraci pro ty z vás, kdo máte pejska a přemýšlíte o tom, jak budete s příchodem miminka zvládat venčení, eventuálně výchovu hafana.

Co zásadního jsem zjistila?
Psům dítě v nosítku nebo šátku nijak nevadí. Mezi respondenty se nenašel nikdo, jehož pejsek by nějak špatně reagoval na miminko na těle vůdce smečky. Někteří si všimli, že tato situace vyvolává nelibost u koní nebo krav. Ale psům, jak se zdá, je to celkem jedno. Jedna respondentka napsala, že „psovi je to buřt“, jiná že na to „háže salám“, což mi ale vzhledem k reakci psů na buřty a salámy nepřijde úplně vhodné přirovnání, ale budiž :-). Více respondentek také pozorovalo, že je pes s miminkem na těle mnohem více hlídal.

Vychovaný pes je základ
To je jasné, žádná novinka. Pokud je pes silný, špatně ovladatelný a má sklon se vrhat do dobrodružství, nemusí to být s dítětem na těle vůbec legrace.
Jedna respondentka popisovala péči o psa z útulku, který to neumí ani na vodítku, ani nevychází s jinými psy, ani s lidmi, lidmi na kole, auty apod. To je situace, kdy venčení není příliš kompatibilní ani s miminkem na břiše, ale asi ani s kočárkem. Respondentka to řeší tak, že venčit chodí zásadně bez dítěte, nebo ve dvou a vodítko má vždy ten, kdo nenese dítě.

Nosítko nebo šátek jsou často velká pomoc!
Většina majitelů pejsků si to bez nošení nedovede představit. Vytáhnu z těch komentářů několik zásadních předností:
- máte volné ruce a to je bezkonkurenční benefit
- na kratší venčení je mnohem rychlejší vzít dítě do nosítka než je nachystat do kočáru, mj. i proto, že je nemusíte tolik oblíkat
- nemusíte řešit, zda je terén přístupný s kočárem, jdete do lesa, do hor, prostě kamkoliv jste dosud byli zvyklí se psem chodit
- více žen popisovalo, že jsou jejich psi z kočárku nervózní, uskakují od kol
- bydlíte-li v domě s výtahem a nemáte zrovna miniaturního psa, takže může být problém dostat se do výtahu s kočárem a psem najednou

nošení a psi 2
Posuďte sami:

S šátkem se můžeme dostat i tam kde by to s kočárkem nešlo. Navíc já jsem si jistější, že je zvládnu v jakékoliv situaci. Pejsci reagují na malou úplně v pohodě a náš staffík na obranách hlídal ještě víc, když jsme byly dvě.

Pes měl 7 let, když se malý narodil, do té doby byl jediné,, dítě" v rodině. Ano, nosítko, tehdy Storcha, jsem pořizovala proto, abych se na procházkách se psem dostala tam, kam jsem tušila, že kočár neprojede. Pejsek na dítě v nosítku nijak zvlášť nereagoval. Dokonce jsem ho párkrát vzala i na výcvik do pole, máme lovecké plemeno, a úplně v pohodě.

Já jsem přesně ten případ, který se k nošení dostal přes psy. Nedovedla jsem si představit tahat psy a kočárek a šátek byl skvělý pomocník. A ano, díky psům jsem si nošení zamilovala a nedovedu si bez něj představit mateřství. Naši psi jsou celkově velcí pohodáři, takže dítě v šátku pro ně bylo úplně v pohodě.

Náš pes vedle kočárku panikaří, nelíbí se mu, když má jít vedle točících se kol. Ale že budu při venčení nosit, bylo jasné od začátku, bydlíme ve 3. patře bez výtahu, tahat kočár ze sklepa bych nedala, navíc ho oba naši kluci vzali na milost až po roce. Navíc teď s druhým potřebuju mít volné ruce ještě o to víc. Ale tedy nosila bych, i kdybychom psa neměli.

Dva psi se s kočárkem špatně kočírují, ale kdyby se malá nechtěla nosit, tak asi o šátky a nosítka nezavadím, nebo ne tak brzy (hned ve třech týdnech malé). A také v terénu se lépe nosí, než vozí. Na šátky psi nereagují, nějak to přijímali automaticky, ani kočárek jim nějak nevadí. Když jednou za čas musím jít venčit ráno a večer, jen malou rychle navážu, hodím pod bundu/mikinu, a jdeme. Nemusím řešit žádné složité oblékání a může jít jen v pyžamku.

Když jsem měla první dítě, syna, šourala jsem se na poobědové spaní parkem s dvěma starými jezevčíky, čtečkou a kočárkem. děcko jsem nosila (tenkrát v manduce :-D ) po městě, v mhd, všude možně, ale ne primárně kvůli psům. Nosila jsem kvůli dítěti. A kvůli sobě, protože nošení je prostě praktičtější. Když se narodila dcera, měl náš stafbul rok (nádech, výdech). Už na konci šestinedělí šla malá v šátku na záda, abych měla prostor na starší dítě a následně i na toho psa. V kočárku nebyla do 14 měsíců, ačkoli pes poslouchá a je s ním super pořízení. Věřím, že bych si poradila i s tím kočárem, ale nechtěla jsem.

Ahoj, u nás se první kupovalo nosítko a pak pejsek. Malý má již 2roky pryč, ale nosítko či šátek je stále nedílnou součástí. Děťátko je v bezpečí maminky a pejsek má potřebný prostor, pozornost atd. Pejska můžu kdykoliv cvičit a nemusím řešit hlídání, které není. Dítě mám u sebe a nemusím se stresovat. Ohlížet se po kočárku, či nahánět chodce. Mám volné ruce, které potřebuji. Na hory mám postroj pro psa a pro sebe sedák. Pejsek je na vodítku, dítě v nosítku a stále mám volné ruce. Procházky s kočárkem jsou děs. Pejsek se může plantat pod nohy nebo jít jiným směrem, než chcete vy. Přijde mi to jako šílený boj, ne procházka.

Chtěla jsem nosit ne kvůli psům, ale proste mi to přišlo praktičtější. Navíc díky nosícím pomůckami nemusí člověk tolik řešit terén a vlastně kam jde na procházku. Vyvenčíš v poho a nemusíš řešit, že dítko nesnáší kočárek (což byl u nás do půl roka Eliho naprosto nepřekonatelný problém), a taky je super, že můžeš pokračovat ve svých aktivitách- tracky na horách atp.

Mám 3 psov. Dvoch, takých celkom divochov doma a jedného menšieho, kľudného havka u starého otca. Každý deň venčím všetkých. Skoro ráno (keď dieťa vstane) beriem tých dvoch divochov do lesa (99% času sú na vodítkach) a poobede/podvečer venčím malého psa - v lese, na poli ale aj v dedine. Žijem sama, nemá mi kto postrážiť syna a ani vyvenčiť psy a bez nosičov a šatiek by som nemala šancu to zvládnuť. Kým som nosila syna iba na predu, to vedel byť riadny záhul ale od kedy nosím na chrbáte, je to pohoda a fakt si to venčenie užívame. Všetci! Syn má veľmi blízko k zvieratám a moje psy sa s ním spoznali práve keď bol v satke (majú k dispozícii dvor, takže sú v podstate stále tam). Keď sa narodil, onuchavali ho iba keď som ho mala v šatke a takto sa s ním postupne zoznámili. Teraz už sú partaci, malý sa ku psom vždy teší a oni sa tešia z neho. Dokonca chápu, že nemôžu na mňa vyskakovať ;) a on si ich "kupuje" keď im z nosítka vyhadzuje polorozžuté chrumky.

Pes a kočárek - pro někoho je to schůdná varianta
Abych byla férová, v diskuzi se našlo více lidí, kteří na venčení používají z různých důvodů kočár. Někteří výhradně a někteří ho kombinují s nošením podle toho, jakou procházku plánují.

Nosítka i šátky používám hlavně kvůli dítěti, a když jdu se psem, volím kočárek. Pes mi jde krásně vedle kočárku a když dojdu do míst s méně lidmi, psa pustím na volno, dítě buď navážu, nebo teď už taky vypustím.

My si pořídili pejska před dcerkou... Teď už máme pejska + 2 děti a ano, u první dcery jsem pořizovala nosítko právě kvůli venčení, protože náš pes je malý pometlo (jack russel), který pobíhá zleva doprava snad milionkrát za minutu, takže s kočárkem je to šílenost. Ale množství dětí už na to u nás vliv nemá (jedině tak malý výtah, abychom se tam všichni seskládali). Ale zároveň i tak mám ráda kočárek - hlavně pro tu svobodu, že můžu víc běhat za psem a starší dcerou (kočárek třeba stojí u lavičky zatím), přece jen ohýbání s dítětem v šátku/nosítku je trosku obtížnější. A zároveň kočárek unese víc věcí, aspoň já s sebou často tahám i deky, svačiny apod., na piknik někde, a proste nemám ráda byt ovešená mega narvanými batohy s věcmi... Takže já miluju nosítko spíš na takové to krátkodobé venčení, třeba 10-20 minut kolem baráku, kde vezmu jen klíče a mobil a jdu. Ale na delší trasu s pejskem volím i tak kočárek. Ale u druhého dítěte bylo pořízení nosícího arzenálu už kvůli mě a dítěti, je to i doma vše snazší.

Máme 3 letou fenku retrievera. Je akční, ale zlatíčko a rádi chodíme na dlouhé procházky. Máme k tomu o rok mladšího kluka a dalšího teď čekám. Nosítko jsem využila nejvíc, když bylo malému cca 4-10 měsíců, byl podzim/zima a procházky na sněhu a blátě v přírodě nebyly v kočáru ono. Pak rychle rostl, těžkl a začalo teplo, tak nám bylo líp oběma s kočárkem než se potit v nosítku. Naopak přes léto pro mě byl lepší kočár, malej v něm rád spal (a spí doteď) a já se můžu chvilku naplno věnovat psovi - cvičit s ní aporty, hrát si a to i u vody kde se ráda oklepává u mě, tak aspoň dítě je v suchu a nebudím ho věčnými předklony. S druhým plánuju nosit víc, abych všechny tři na procházce nějak ukočírovala - ale spíš kvůli těm dvěma dětem, pes je v pohodě s nosítkem i kočárem a nejšťastnější s běhajícím dítětem co ho krmí piškoty.

Šátek/nosítko beru spíš na nějakou delší prochajdu na spaní. Na takový běžný venčení (cca hoďka) beru spíš kočárek, aby měl malej taky prostor. V kočárku si může hrát, skákat atd.. navíc líp se mi trénuje s kočárkem. Ten třeba někde na louce zastavím, prcka dám třeba i na zem a se psem trénujeme. S malým na sobě, třeba i na zádech, mi to není pohodlné, ani jemu ne.

nošení dětí a psi

Když to shrnu, největší nevýhodou nošení se z pohledu pejskaře jeví ohýbání pro hromádky, anebo ohýbání se k pejskovi a hlavně následné zvedání. Také když už máte větší batole, může se kočár hodit jako základna pro dítě a sklad proviantu. Roli hraje samozřejmě náš životní styl, plemeno, stáří a způsob péče o psa, zkrátka spousta dalších věcí malého i velkého významu.

Každopádně, pro velké množství pejskařů je nosítko nebo šátek oblíbenou a nezbytnou součástí výbavičky. Někdy i jednou z nejdůležitějších.

Doufám, že článek inspiroval ty, kteří váhají. A pokud už máte zkušenosti a chcete se podělit o nějaký zásadní pejskařsko-nosící poznatek, napište mi na pohoralkova@vbavlnce.cz.

VELKÉ PODĚKOVÁNÍ patří všem respondentkám z facebookové skupiny Nosící Česko-Slovensko a to jak za komentáře, tak za fotky. A moc se omlouvám těm, na které se nedostalo.