Vestibulární stimulace při nošení napomáhá vývoji mozku
Mozeček (cerebellum) má významnou funkci při regulaci svalového napětí, udržování rovnováhy a koordinaci úmyslných pohybů. Sbírá vzruchy z receptorů a motorické oblasti mozkové kůry a koordinuje je. Při poškození se objevuje nekoordinovanost pohybů, přehnané a neodměřené pohyby, problémy s mluvením atd. (podobné projevům intoxikace alkoholem, která také ochromuje mozeček).
Vědci zjistili pokusy na opicích, že mozeček je ta struktura mozku, u které dochází k závažnému poškození, pokud o mládě nepečuje matka. Mládě totiž není nošeno na jejím těle a nezažívá stimulaci vestibulárního (rovnovážného) ústrojí. Poškození mozečku je pak trvalé a nezvratné a projevuje se u opiček kývavými pohyby dopředu a dozadu. U lidí je tomu podobně. U ležících dětí v ústavní péči také pozorujeme škubavé otáčení hlavou zleva doprava, často těsně před usnutím. Toto chování je motivováno snahou dopřát si vestibulární stimulaci, které se dítěti nedostává v potřebné míře.
Dnešní děti někdy i v mateřské péči zažívají málo vestibulární stimulace, když převážně leží a jsou odkázány pouze na pohyb, kterého jsou schopny ony samy. Dítě však potřebuje houpání jako při chůzi, tudíž nejen po směru pohybu, ale i nahoru a dolů. Mozek dítěte ocení komplexní vestibulární stimulaci. Počítá s tím, že jeho poloha se bude neustále měnit a vestibulární ústrojí bude provokováno v té míře, v jaké se hýbe dospělý člověk - pečující osoba.
Mozek dítěte potřebuje k zdravému vývoji nošení. Potřebuje každodenní manipulaci dospělým člověkem. Potřebuje nošení v náruči, ale potravu pro smysly čerpá i při nošení v šátku nebo nosítku.
I u batolat a předškolních dětí souvisí dostatek pohybu s rozvojem kognitivních dovedností. Srbský lékař Ranko Rajovič, ředitel společnosti Mensa pro Srbsko, hovořil v jedné ze svých přednášek o tom, jaký význam mají pro vývoj dětského mozku aktivity, jako točení na místě, skákání na trampolíně (posteli nebo gauči), balancování po obrubnících. To vše pomáhá dětem aktivovat mozek způsobem, který má pozitivní vliv na vytváření synapsí. V pozdějším životě pak dostatek pohybu pozitivně ovlivňuje kognitivní rozvoj.
Podobné zkušenosti mají i lidé, kteří pečují o imobilní pacienty. Aby si tito lidé udrželi kognitivní dovednosti, je velmi důležité povzbuzovat je k pohybu a tam, kde to už nejde, pomáhá houpání a polohování.
Z několika stran se tedy potvrzuje, že pohyb je v mládí podstatný pro rozvoj a ve stáří pro udržení kognitivních dovednotí. Je výživou pro mozek.